Kapitola 1.1 - Pozdní večer kdesi daleko v nebezpečné Mlhavě
Kapitola 1.1
Stíny, vrhající světlo loučí v jizbě pro kuchaře, nebyly ani z poloviny natolik strašidelné, jako voňavý zápach bylinkové kuchyně s příchutí magie. V malé jizbě, v místnosti pro návštěvy v Putyce hráli muzikanti poněkud exotickou píseň na poměry místních obyvatel. Ve špičkách prstů je cítit brnění koncové energie ochranného kouzla této místnosti. Již chápeme, proč je Putyka bezpečná, místem v Mlhavě, kde se střetávají různorodé kultury z celého poloostrova především se dohodnout na nástrojích mírových snah, co se týče všech zemí Illbessu obecně, důležité je, že byla očarována (*kým?*) klíčovým ochranným kouzlem, které mnohonásobně zobtížňuje agresivní chování na obnoveném území Putyky nedaleko nechvalně známého korzárského města. Kouzla nuceného příměří umožňují vést na tomto území diplomatická jednání, někteří magokraté zase tyto prostředky využívají pod stínem svých pohrůžek k šíření strachu. Díky těmto opatřením získala Putyka status neutrálního území s kouzly nuceným příměřím obou mocností. O poměrně časově náročné vyjednávací snahy se zde ucházejí ti nejlepší diplomaté Illbessu, jako když vstoupili na příliš tenký led, a je jen otázka času, kdy si uvědomíme, kam až tato situace můžu sahat.
Syčení, žhnoucí voda v hrnci, hustý spletitý oblak páry zahalil jizbu s vchodem do jídelního sálu. Na kamenné lince se právě připravovaly různorodosti všech vyhlášených vytříbených jazýčků z celého Illbessu pro velmi výjimečnou hostinu připravovanou Majordomem Putyky. Tajemnosti kolem příprav hostiny byly evidentní a skoro se zdálo, jakoby byla hostina velmi specifická, co se týče výběru potravin. Příhodné vydání zákazu sdělování zpráv pomocí psaní v Lapkově omezilo komunikaci pošty v nejzažších koutech Mlhavy, a přineslo předzvěst strachu, také poukázalo na jisté politické působení cizího vlivu. Neinformovanost mlhavských milicí ohrožuje celistvost a správu všech menších panství, čehož může odhodlaný protivník bystře využít.
Kmitající ručičky mlhavských kuchařů byly obzvlášť hbité a šikovné, a tak se stoly neustále plnily dalšími a dalšími pochoutkami, pod jejichž náporem se brzy začly prohýbat. Zvláštní pozornost mlhavští věnovali pochoutkám z norgathských chráněných bytostí a zvěře, to velmi roznítilo norgathské diplomaty skrývající se v azylu neutrální zony na půdě Mlhavy. Velmi rychle si totiž všimli, jak jsou z mlhavských kuchyní odnášeny ostatky vzácných druhů z celého poloostrova. Tato záležitost svědčí o neustále nevraživosti a nedůvěře mlhavských lidí v zemi Norgath, i přestože historicky vždy Mlhava patřila Norgathu, i s pevností Narkin na území panství Eastwick, sídle původního řádu Iawan a Iewe před Velkou Bitvou. Snaha mlhavských, potírat magické bytosti, je dána touhou mstít se starému řádu Iawan a Iewe za to, že tyto země několikrát přímo zatáhl nechráněné do války, a v neposlední řadě i jen vysávat z nich, a požírat jejich magickou energii. Celá tato estráda je v Norgathu považována jako velmi závažný a ohavný čin s přísným trestem.
Po mnoha konfliktech, bitvách a nespravedlnostech, Velké Bitvě a válce Norgathu s Ghornem jsou lidé z Mlhavy poněkud asketičtí vůči myšlence kompletního osamostatnění Mlhavy vzhledem k zřejmým zájmům obou mocností. Rozsáhlé nerostné suroviny ležící v nitru hor, které byly neznámým pachatelem sestřeleny astrální bombou, jsou mágy pociťovány nadálku díky odchylkám v magickém proudění energií. U střežených vstupů bran do dolů proběhla nenávratná imploze modrého, velmi vzácého, inuru, jež srovnala se zemí značnou část Mlhavy, nenávratně tak poškodila mlhavskou přírodu do dnešní nelítostné podoby.
Kopce ožahlé spalující září, písek vypařující jedovaté páry, močály, série implozí roztrhaných pohoří, dá zabrat i těm nejsilnějším náturám. Zohyzděná země trápí tolik lidí, sudy trpělivosti přetekly již dávno. V dobách, kdy připadly, tyto zničené země, Norgathu, byly obzvlášt úrodné a výhodné pro celkovou ekonomiku, chod království, díky svému rozsáhlemu řemeslnickému cechu, a jejich dolům. Znalost minulého stavu půdy je o to víc frustrující myšlenkou. Obyvatelé Mlhavy se proto modlí poctivě různým bohům, aby jim navrátili zdraví a půdu pod nohami do pořádku, usilovně každý den.
Nyní se, díky harpyjím, slizů z magického inuru, gorgonám, a dalším nepříjemným zrůdám, stalo hraniční pohoří takřka neprůchodné. To povětšinou udržuje síly Ghornu a Norgathu daleko od hranic v zákrytu těžkých sil a kompletně zamezuje prosazovat si své zájmy na území Mlhavy. Kupříkladu kouzelníci z magické univerzity, ze znovuobnoveného královského města Larllat, se domnívají, že jsou země nejen posety rožhaveným magickým inurem po implozi, ale zároveň i trvale proklety nesmírně silnou eterální vrstvou magenergie. Jejich hypotézám, o mocných kouzelnících starých dob, nikdo příliš nevěnuje pozornost, nehledě na to, že se pomalu a jistě vytrácí síla jejich kouzel. I panstvo věří, že za vším stojí mág, po všech těch útocích a incidentech, v jednotlivých velkých městech Norgathu, kolem kterých se velmi nápadně motal zlomyslný mág Sallah. Nicméně neházejme sekeru na ovci, vše je třeba řádně prověřit a prošetřit, koneckonců vždy by se dala zkoumat odpovědnost za vedení norgathskoghornských válek, jenže to by zaneprázdnilo příliš vytížené úředníky samosprávy.
Vláda tří, magokracie, rada mágů Ghornu se vzepřela Radě Illbessu, a i přes její varování nadále nepodnikat vojenské kroky vůči Mlhavě, přesunula několik houfů šedých vojsk k hranicím s údajným úkolem provádět výcvikovou činnost. V dřívějších dobách již podobným způsobem nerespektovala rozhodnutí Rady Illbessu a svévolně provedla vojenský převrat v Mlhavě, následně vydala v platnost zákon vězenství. Od té doby jsou systematicky odsunováni tzv. nepohodlní lidé z Ghornu přímo do anektovaného území Západní Mlhava. Mnohdy vyhnáni odnikud, avšak bez vědomí do jakých podmínek směřují. V Putyce se vyprávějí i příběhy o mluvících lebkách, které lemují všechny klíčové cesty propojující všechny tři země. Co se honilo hlavami obyvatel Mlhavy během norgathskoghornských válek, a kdo stál za implozí inuru a svržení astrální bomby, se už asi nikdy nedozvíme.
Dnešní situace, s mikroskopickou nadějí, začla vrtat hlavou mudrcům a rádcům krále Iriquindaeho, který se již druhý rok neukázal na veřejnosti. Rádci se z nečinnosti krále začli sami zajímat o získání většího vlivu na panstvích hradních pánů Norgathu. Z jejich iniciativy je sestavována vyšetřovací komise, aby prošetřila možnou přítomnost vojenských sil Ghornu v Mlhavě. Velký počet prvotřídních válečníků na tuto událost zareagoval jako na obrovskou příležitost prosadit se ve složitém světě. I řád Iawan a Iewe přiložil ruku k dílu, a vyslal několik vskutku mocných bytostí, aby posílily řady komise. Cech alchymistů by také mohl vyslat své nejlepší učedníky. Celému sestavení vyšetřovací komise však brání byrokracie králových rozhodnutí a nařízení, které neumožňují tuto diplomatickou a vyšetřovací komisi oficiálně vyslat jménem Norgathu bez potvrzení dokumentů královskou pečetí.
Králův obličej si již pamatuje málokdo. Loajální stále věří, že je živý, údajně by své Devítihradí nenechal na pospas útlaku. Naposledy si Iriquindaeho I. lidé pamatují, jako hodného, a opravdu příkladného vladaře, i přes pár velmi neohrabaně vyřešených povstání, občanských válek, které velmi zdecimovaly obyvatelé těchto příhraničních panství a především královu pokladnici.
V Norgathu, elfové, lidé po boku trpaslíku, dryády, hobité, i gnomové, obyčejní lidé z jednotlivých panství ... po dlouhé době ..., zpohodlněli a odložili pomaloučku rezívějící meče z ghornských válek a rebélii neposlušných hradních pánů. I krev, potlačeného povstání na panství hradního pána Meneliona, byla poměrně rychle zapomenuta, i odtržení a samozvané prohlášení Harnothu, samostatým, přineslo jen další utrpení pro již tak zbídačený lid. Obyvatele těchto panství však mají rádi řád a jsou dobromyslní, tudíž v nich jejich hněv nepřežívá tak dlouho, jak v ostatních kulturách, čímž se samotný Norgath od ostatních zemí Illbessu líší, a to v chápaní radosti a dobrého přesvědčení. Dost pravděpodobné je, že za tyto nálady může i velká přízeň bohů, která i nadále odvrací všechnu temnotu, aby se držela zpátky, na uzdě, v jižních částech Ghornu. Nezapomeňme na minule počínání bývalého představeného Řádu, bývalého velenekromanta, zrádce, a nynějšího liche Gorthose, který po dohodě s králem Iriquindaem vydal svým hordám rozkaz dopadnout a zamordovat každého přívržence Iawan a Iewe. Řád je vystaven dalším poněkud nelehkým zkouškám.
To celé trýzni mysl historiků, neboť události hýbající dějinami Norgathu by neměli být nikdy smazány z historických záznamů, povědomí obyvatelstva, aby zabezpečili klidné žití dalších generací stvoření, jímž dali bohové život, vskutku nepočítaje Gorthovy Zatracené. S myšlenkami těchto důležitých osob se objevilo i pár podnikavých novinářů, kteří se doprostřed nitek událostí konfliktu zamotali natolik zbrkle, stali se tak nyní velkým trnem v oku mnoha nohsledů zla, příčí se dokonce i přisluhovačům Gortha, nemrtvým revenantům, jímž byla vštípena svobodná vůle. Revenantům to umožnuje beztrestně drancovat okrajové vesnice Norgathu, kam již nezasahuje vliv moci kleriků a knězů Řádu Iawan a Iewe. Jejich počínání je mnohdy dosti chaotické, a nedá se z něj přímo rozklíčovat budoucí postup neživých sil. Nejspíš fungují jako poutací síla s cílem zmást předpokládaný záměr postupu nemrtvých vojsk. To však nelze potvrdit, ani vyvrátit vzhledem k nepravidelnosti a značně nesmyslném počínání při útocích zmatených Zatracených. V tomto ohledu jsou daleko sofistikovanější Revenanti, co se týče vedení a organizace boje.
Komentáře
Okomentovat