Azeroth LARP - epická upoutávka

https://henrydrake.cz/2021/02/16/azeroth-larp-epicka-upoutavka/


Azeroth LARP

Epická upoutávka

Většina obvyklých reportáží začíná nějakou dramatickou zprávou, sci-fi se neřídí žádnými pravidly. Tady si nebudeme vysvětlovat, co je zajímavé a co dokáže spoustu lidí zaujmout, kouzlo je prosté, dělejte to, co Vás baví, a nenechte si to nikým zakazovat a omezovat se v tom, co Vás ve skutečnosti nejvíc baví. Životní zájmy, ty totiž máte jen jedny. Pokud Vám je někdo vezme, je velmi obtížné vybojovat svobodu zpět. Dneska jsem si připravil vzpomínku na bitvu Azeroth larp, protože mě ta akce prostě nadchla, když jsem pochopil, kolik magické síly dokázali ze svého nitra vypudit všichni mladí válečníci. Nejde o to šířit zuřivost, to v žádném případě, síla není v konfliktu, ale v usmíření a spřátelení, jenomže toho je někdy marnost docílit. Můžeme se jít také opít a naše hrdost tím nikterak neutrpí, ale proč, proč ztrácet čas nad nesmyslným posedáváním, když nám bylo dáno jen omezené množství času. Společně to zvládnou ti, kteří se dokážou poprat a  táhnout za jeden provaz, když jde do tuhého, i přestože se to nezdá, tak je jisté, že v jednotě je síla. K tomu je potřeba nalézt vhodné osoby, které jsou příkladem, na čemž se dají vybudovat pevné základy.

Na Azerothu je legrace dost. Hru jsem si užil v roli gnóma s velkým defibrilátorem na zádech. Přístroj pro resuscitaci, díky kterému jsem obživoval padlé spolubojovníky. Azerothu 2008 jsem se zúčastnil jako novopečený "larpák". Tehdá jsem za sebou měl kolem 5 menších akcí. Ve světě fantazie se vše vyvíjí překvapivě a neočekávaně. Podařilo se mi vytvořit měkčené kladívko, ale brzy jsem zjistil, že v bitevní vřavě je to zbraň nedostatečná, že s ní nedokážu nikoho efektivně "sejmout", a tak jsem se zaměřil spíš na léčení a dorážení rozpadajících se nepřátel. Abych nezapomněl, na akci jsem sice byl gnómem žijícím v azylu u trpaslíku, ale velmi úzce jsme spolupracovali s temnými elfy z Draconicy. (kočky namalované na fialovo v podprsenkách) Elfové byli také velmi bojovní, ale velkou část jejich armády tvořily ženy, což orky a nemrtvé velmi pobuřovalo. Vojska napochodovala do Warsong, ke všemu štěstí, lidé s trpaslíky porazily troly, avšak v druhém kole battlegroundu, se utkali temní elfové s taureny, kteří nečekaně elfy, méně početnou skupinou, drtivě zdolaly. Kostýmová úroveň a její vývoj, o tom ani nemluvě, sledujeme to, jak záliby lidí prochází nevyžádanou reformou, styl boje, scénický a velmi hraný, spíše pro efekt postav, než zaměřený na drcení, jako u jiných bitev. O tom, že Azeroth býval známkou kvality se dodnes vedou spory, ale já to nijak v zásadě nepopírám, moc jsem se bavil. Podle mého názoru je tento projekt velmi vydařený. Možná mi tahle legrace prostě chybí a přeju si, aby organizátoři opět uspořádali tak velkolepou a krásnou bitvu. Azeroth LARP se odehrává u Kamýku nad Vltavou. Abych nezapomněl, tato bitva se koná kolem začátku září, každoročně, pokud teda zrovna nehrozí pád meteoritu, světová válka, nákaza zombie, nebo jiná globální katastrofa. 


Vzduchem se linuly nesrozumitelné litanie modliteb a zaklínání. Už jen několik posledních akolytů zvládalo udržovat zaklínadlo nad obřím magickým kruhem neustálým opakováním vyvolávací mantry. Klečeli, drmolili kouzelná slova, která z nich pomalu vysávala poslední zbytky sil. Jejich představená, kněžka zapomenutého chrámu, s obavami sledovala jejich vyčerpané a ztrhané výrazy ve sklopených obličejích. Věděla, že pokud nedokážou udržet vyvolávací kouzlo, bude se jejich pán zlobit - a ten, který se tyčil vedle ní, chyby ani slabost neodpouštěl. “Můj pane, poslední kruh zaklínadel se již uzavírá, brzy již bude vyplněno vaše přání a most bude otevřen, ale pouze na krátkou chvíli - moji poslední vyvolávači už dál nemohou! To kouzlo je příliš silné a vzdálenost příliš velká než aby uspěli…”  zakvílela omluvně kněžka a neodvažovala se vzhlédnout na obřího eredara tyčícího se vedle ní. “Pokud se někdo rozhodne napadnout naše spojení s Nejvyšším vládcem, nebudeme vůbec nijak chráněni!” “Jen ať nepřestávají, cíl naší cesty se blíží a nehrozí nám žádné vyrušení.” zahřměl nelidský hlas “Oba heroldi, ty prokleté valkýry, jsou opět zatraceny a pozbyly své moci. Světlá sice pokořila temnou, avšak vzápětí jí byla odepřena poslušnost a stihl ji za to stejný osud jako její sestru. Už nikdo z mocných nám nestojí v cestě, nikdo nezabrání vykonavatelům osudu” Tak pravil a s posledním slovem pozvedl své dlaně vzhůru. Všichni akolyté se s posledním výkřikem zhroutili na zeleně zářící runy a zaklínání ustalo. Uprostřed se otevřela černá prázdnota a uvnitř levitoval drobný zelený kámen. Pulzoval mocí a hněvem. Vyděšená kněžka se chvěla hrůzou při pohledu do toho nesmírně vzdáleného a přitom tak hněvivě a blízce pulzujícího zeleného pekla. “Můj lorde Sargerasi, nejvyšší vládče, nadešel čas. Spící město se probouzí a Azeroth je nechráněn. Ze zapomenutých hlubin se vynořuje Ny’alotha a žádný z heroldů nemá moc nás zastavit. Žádám tě, můj pane, o prostředek, jak jednou a navždy zkrotit vzpurné obyvatele tohoto odporného světa. Vlož rukou svého nejvěrnějšího služebníka Archimonda kus své moci, obdař mě svou přízní a věz, že ani tento svět svému osudu neunikne!” Dlouho zněla ozvěna těchto slov, než se kněžka odvážila vzhlédnout a s děsem zahlédla jak se pulzující kámen obrací, září, rozevírá a z jeho středu vyráží cosi nesmírného a mocného. Z jejího hrdla sevřeného hrůzou vyšel výkřik strachu, který však již nedokázal nic změnit. Nedokázal zabránit, aby samotný Sargeras, vládce plamenné legie, předal svému služebníkovi dar nesmírné moci. A sleduje Archimonda Znesvětitele, generála plamenné legie, jak sklání svou hlavu, s otevřenou náručí jej přijímá a jeho démonická tvář se nelidsky směje.

Zpirátováno ze Zdroje: https://azeroth.cz/

Komentáře

Okomentovat

Oblíbené příspěvky